Nizozemsko 2019
V květnu jsme podnikli krátký výlet do Holandska (název Nizozemsko se mi nelíbí). Zabookovala jsem ubytko v Camping de Stal - Kanaal Oostzijde, Drijber. V úžasné plně vybavené maringotce. Dojezd tam byl, pravda, dost složitý – typický placatý venkov s nesrozumitelnými názvy osad – bez navigace bychom to asi nedali. Dojeli jsme tam v pokročilý podvečer, ale vzhledem k roční době bylo světlo skoro do půlnoci – a ještě k tomu úplněk. Ubytko to bylo bez stravování a my jsme sebou neměli žádné jídlo. Goggle mapy sice ukázaly v okolí nějaké hospody, ale ty měly za chvíli zavírat. Nakonec jsme jeli asi 8 km do nejbližší větší dědiny, kde už jsme taky nic nesehnali. Nakonec jsme nakoupili jakési ne moc jedlé prefabrikáty na benzince, abychom měli aspoň něco k večeři a k snídani.
Druhý den ráno tedy byla priorita jasně daná – obstarat zásoby, a to co nejdříve, protože byla sobota a v Holandsku je otevřeno jen dopoledne. Takže jsme brzo vyrazili směrem k dnešnímu hlavnímu cíli – 32 km dlouhé hrázi Afsluitdijk, která rozděluje záliv Zuiderzee na dvě části: Waddenzee a uměle vytvořené jezero Ijsselmeer,. Tato hráz, po které vede dálnice spojující provincii Severní Holandsko s provincií Frísko byla vybudována v letech 1927 až 1933. To byl další z mých cílů v seznamu snů..
Asi v polovině hráze je parkoviště s památníkem a kavárnou. Než jsme tam dojeli, projeli jsme hustými mračny jakéhosi hmyzu, který olepil celé auto. Poté, co jsme se do sytosti pokochali pobytem mezi dvěma vodami, vydali jsme se k Severnímu moři. Nejbližší otevřené moře bylo u města Den Helder. Byl čas oběda, tak jsme hledali restauraci, která musela splňovat požadavky - vyhlídku na vodu a na jídelním lístku ryby. První podmínka byla snadná, protože voda je tu všude kolem. Zvolili jsme Fort Westoever. S tím jídelním lístkem to bylo horší, protože byl jen v holandštině a obsluhující personál se na angličtinu moc nechytal. Nakonec jsme si vybrali dvě rybí jídla, z nichž jedno byl obligátní losos, ale bylo to dobré. Kolem venkovního posezení pluly lodě a měli jsme vyhlídku i na zvedající se most. Prošlí jsme městem mezi kanály s desítkami hausbotů do centra, kde jsme u nějakého hlavního kanálu našli celou řadu úžasných kaváren a jiných občerstvoven. Je to nečekaně krásné a klidné město.
Pak jsme se už vydali k moři – pobřeží je krásně upravené a pláže vypadají skoro jako ty dánské. Bylo krásně, takže jsme relaxovali na sluníčku a nachodili i dost kilometrů.
Večer jsme se stejnou cestou, tj. přes Afsluitdijk vydali zpět do naší maringotky.
Další den jsme původně chtěli věnovat Amsterdamu. Vzhledem k velké vzdálenosti – cca 150 km jsme však plány přehodnotili a rozhodli se najít nějaký bližší cíl, hlavně, aby byl u vody. Nakonec jsme vybrali městečko Harderwijk na břehu Veluwemeer, součástí Ijsselmeer. Překvapivé bylo zjištění, že od r. 1252 patřilo mezi hanzovní města. Lepší rozhodnutí jsme nemohli učinit – krásné historické městečko v cihlové architektuře, s útulnými malými domky, vymazlenými zahrádkami a lavičkami přímo na chodnících, Tady bych si uměla život představit. Protože byla neděle, obchůdky i turistcentrum byly zavřené, což je škoda, protože ve výlohách jsem viděla zajímavé věci. Prolezli jsme historické centrum skoro celé, nakukovali do oken, neboť záclony tady nevedou a nakonec jsme skončili na městské pláži. Tu okupovalo malebné hejno asi 100 labutí, které byly ve vodě i na písku a samozřejmě všechno kolem zesraly. V přístavu je i delfinárium – zdejší největší atrakce, ze které se každou chvíli ozýval řev tuleňů. Na tyhle cirkusy nás ale neužije.
Naštěstí tam byly i otevřené restaurace, takže jsme si dali oběd i kafe, Zase nám vyšlo krásné počasí. K Holandsku neodmyslitelně patří větrné mlýny. V Harderwijkku je také jeden z nich – ale opět problém – v neděli nebyl otevřený. Obešli jsme si ho aspoň kolem dokola a lehce zklamaní jsme se vydali směr Dortmund letiště..
Ale ještě jsme si dali odpolední zastávku v oblasti Wesselu, kde je okolo Rýna spousta jezer propojených kanály. Voda tady dokonale nahrazuje nedostatek kopců.
