Dánsko 2013

Fotogalerie:  https://paber.rajce.idnes.cz/Dansko_2013/

Proč zase to Dánsko?? Dovolená v Dánsku je už od roku 2009 naším pravidlem – je to nejdostupnější část Skandinávie a konkrétně Jutsko je opravdu mimořádně krásný kus Evropy, i když pravda – poněkud placatý. Nekonečné, téměř liduprázdné  široké bílé pláže Severního moře jsou však naprosto luxusní. Nepřestávám se divit těm, kteří vychvalují podivné jižní bakšišové destinace, kde je za pláž považován ušmudlaný břeh s pravidelně rozmístěnými lehátky, obestavěný kebab stánky a panelákoidními hotely a kde je hlava na hlavě -  parafráze na 2.díl Krokodýla Dundeeho - "to je pláž? - TO JE PLÁŽ!!!" 

Letos jsme tu netrávili červencové státní svátky, ale až druhou půlku srpna, což se ukázalo ne zrovna nejlepší volbou – bylo strašné horko (ano – u Severního moře bylo horko!!!!, které nesnáším), nebraly ryby a taky tam bylo o dost více turistů, i když ne zrovna v našem oblíbeném  kempu u majáku Nr. Lyngvig (Severní vřesoviště). Ten  je  jistotou, která nezklame nikdy. Po předchozích zkušenostech jsem trvala na tom,  že kromě bruslí  beru i  kolo – vleze se  lehce rozebráno do kufru a díky němu mám opravdu široký záběr co do objevování okolí, když Rosťa rybaří, pěšky se toho tolik nezvládne. V každém případě je to dokonalá destinace pro každého, kdo jako já nenávidí horko a davy lidí a chce trávit dovolenou aktivním pobytem venku v přírodě (pokud možno v dešti a větru:-)).

1.den

Protože jsme věděli, do čeho jdeme, přípravy byly velmi laxní.  Koneckonců, na místě je dostatek obchodů k doplnění chybějícího. Moje celoroční únava mě totálně otupila, takže jsme odjížděli až v sobotu ráno, bez ambicí na to, že  zvládneme dojet do 20 hodin, kdy se kemp zavírá. Přenocování jsme zavrhli – 1300 km se dá zvládnout v pohodě za den. Provoz na dálnicích v Polsku i v Německu byl plynulý, takže cesta ubíhala jen s nutnými přestávkami na kávičky a miniřízečky (oblíbená expediční strava). Tentokrát se nám kupodivu podařilo vyhnout se Püttelkowu:-). Okolo 19 hodin jsme zastavovali na první dánské pumpě, abychom doplnili pitný režim před posledním úsekem cesty – nealko pivem samozřejmě. Vedle přistálo auto s dánskou značkou, takže jsem vtipkovala, že by nás řidič, neznaje náš Birrel, mohl udat za alkohol za volantem. Jeho spolujezdkyně mezitím vystoupila a řekla ´dobrý večer'. Byla jsem už otupělá, takže jsem se chvíli radovala, že rozumím dánsky:-) – ale fakt to bylo česky. Byla to Češka  žijící  se svým dánským přítelem v Esbjergu – taky byla poněkud překvapena mimořádným výskytem Čechů na nečekaném místě. Posledních asi 200 km jsme urazili asi za 3 hodiny a ke kempu jsme přijeli už za tmy okolo 23 hodin. Měli jsme v úmyslu postavit si stan někde v areálu s tím, že ráno se přestěhujeme do dun, ale tma byla fakt černá, tak jsme to vzdali a ustlali si v autě. Využili jsme akorát k základní očistě toalety, které jsou samozřejmě přístupné pořád. Po nás přijelo ještě pár obytných aut. Kupodivu jsem  usnula  při bubnování kapek deště a ráno jsme se probudili až okolo 8 hodin:-).

2.den

Při přihlašování v recepci jsem jim už  jako stálý host vyskočila v databázi  PC, nafasovali jsme čip od brány a jeli si hledat místo. Kemp je areál asi 1,5 km2 s naprostou volností pobytu, bez žádných hranic a příkazů. Obsazenost byla mírná, většinou karavany,  takže v dunách jsme si našli příjemné místečko pro náš stan. Následovala vizuální prohlídka okolí  a hlavně přivítání se s úžasným stříbrným Severním mořem, které je od kempu odděleno asi 15 metrů vysokou dunou sypkého písku – její několikrát denně opakované slézání spolehlivě posiluje dolní končetiny. Po snídani jsme se vydali do rozkošného městečka Hvide Sande, které je vzdálené asi 5 km  - hlavně za účelem vybrání DK z bankomatu a zjištění novinek. Bylo tam lidí jak psů - zrovna probíhala městská slavnost, takže jsme se zúčastnili. U té příležitosti byl zpřístupněn vnitřek hráze oddělující Severní moře od Ringkobing fjordu. Byla v ní nainstalována výstava obrazů místních umělců. Moc pěkná záležitost – stejně jako celá slavnost.  Celé městečko bylo  upravené, přibyly nové atrakce - hlavně městská pláž a parkovací prostor u větrných elektráren v přístavu – vybudováno z fondů EU. Rosťu samozřejmě zajímali hlavně rybáři na hrázi. To ještě netušil, že za celou dobu nic nechytne.

3.den

Další den jsme zahájili běžnou činnost – tzn. Rosťa na ryby a já na sběr kilometrů na nekonečných potulkách po mořském břehu, kolo, prolézání a fotografování všeho možného (díky za vynález digitálu). Rybolov byl neúspěšný – přijeli jsme zrovna v období, kdy se tu nic moc nevyskytuje. Vyřešil to tedy tuňák  z konzervy  s těstovinami.

4.den

Po včerejším neúspěšném  rybolovu jsme se vydali na sever – do městečka Thorsminde, kde jsme vloni viděli i jiné ryby – jestli by snad nebyla větší šance. Je to asi 25 km daleko – utěšenou krajinou – vlevo duny, vpravo pastviny s ekologickými krávami, koníky  a ovečkami, minimální provoz, ticho, modrá obloha…. Městečko je krásné, na písečné kose podobně jako Hvide Sande, most opět odděluje Severní moře tentokrát od Nissum fjordu. Na molu rybařilo dost lidí – turistů samozřejmě.  Rosťa se k nim přidal a já jsem šla na průzkum místních nekonečných pláží, na kterých jsou také bunkry severního opevnění, které se táhne až k Hanstholmu. V přístavu se zatím místní rybáři zřejmě bavili neúspěšným rybolovem turistů. Nakonec jeden nastartoval svoji bárku a  po necelé hodině se vrátil s bohatým úlovkem z fjordu. Neodolali jsme, a jeden vydařený kousek jsme si koupili – asi 1.5 kg sivena za pouhých 20 DK (70 Kč !!!!!). Litovali jsme, že nebydlíme blíž. BTW, i tady je kemp, ale je směrem do fjordu a ne tak hezký –  dost malý a příliš organizovaný. I když – kdybychom ho objevili dříve, než  naše severní vřesoviště, byli bychom nadšeni, protože tohle Dánové opravdu umějí. Večeře tedy byla jasná.

5. den

Ráno se Rosťa opět vydal rybařit a já na kole po širším okolí. Rybaření opět nebylo úspěšné. Navíc – při návratu se na písku za autem objevila olejová stopa. Vytékala kapalina ze serva. Takže docela problém.  Jeli jsme zpět do městečka a v obchodě u opravny jsme koupili patřičnou kapalinu – byla popsána jen v dánštině, ale prodavač tvrdil, že je to ona. Ale to by asi problém nevyřešilo, takže jsme chtěli zavolat do servisu.  V kempu je sice wifi připojení zdarma, ale funguje jen asi v rozsahu 5 m od recepce. Můj tablet se nechytil vůbec a Rosťům notebook jen velmi neochotně. Ale zjistili jsme kontakt na servis a technik doporučil vyhledat opravnu. Vzpomněla jsem si, že  mám sjednaný Renault Assistance, takže následoval telefonát tam. Po domluvě, resp. několika telefonátech, přesné lokalizaci  a zjištění mé schopnosti  domluvit se řekl. že  nám zajistií odtah do nejbližšího smluvního servisu a že máme čekat, že pošlou někoho, kdo mluví anglicky (což v Dánsku skoro všichni). Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli, kde ten servis bude a nevěděl to ani hošík na telefonu, očekávali jsme, že to bude na dlouho. Ale za necelou hoďku už volala odtahovka, že je na bráně kempu.  Museli jsme ještě rychle vyházet všechny věci z kufru. Když jsme tam dojeli, chlapík se vnořil do motoru a diagnostikoval „broken pipe“.  Byla jsem udivena, že tak rychle přijel – byl z Ringkobingu – asi 15 km od kempu. Po dotazu, kdy to opraví, chvíli telefonoval a slíbil, že zítra. Domluvili jsme si, že až to bude hotovo, že nebude auto přivážet, že si ho vyzvedneme sami, uděláme si procházku. To ho trochu vyvedlo z míry a opakoval, že je to celých 15 km:-).  Napsal nám kontakty, pak si připnul auto na odtah a odjel. 

6.den

Už ráno ale volali ze Renault Assistance, že to nebude tak snadné, že se náhradní díl musí objednat z Francie, což běžně trvá 3-5 dnů. Nebo nám to opraví hned, ale neoriginálním dílem – na dojetí. Takže jsme se domluvili, že to bude originál, ale v pondělí bude hotovo. Před námi byl celý víkend – a měli jsme jen jedno kolo. Šla jsem tedy na recepci se zeptat, zda je možné si kolo někde vypůjčit. V celém širém okolí byla jen 1 půjčovna – v Dánsku, kde na kole jezdí úplně všichni (ale asi ho tam taky všichni mají). Paní recepční chvíli telefonovala a slíbila, že ráno bude nachystáno u brány. Zbytek dne jsme věnovali turistice a koupeli v Severním moři – voda byla mimořádně teplá a dalo se  v ní vydržet přes půl hodiny. Horko bylo nepříjemné, obloha bez mráčku a žádný stín. Večery však už byly chladnější a na rozdíl od bílých nocí, které tu jsou na začátku července, se okolo 22 hodin doopravdy setmělo. Ale aspoň byla vidět majáková světla.

7.den+8.den

Ráno jsme šli pro kolo na recepci. Ptala jsem se na předpověď počasí, protože už celé dny svítilo slunko a nebe bylo bez mráčku. Mělo být opět hezky, ale větrno. Recepční si stěžovala na vítr, který tady vždy fouká opačně než má. Já jsem si přála aspoň trochu deště a říkala jsem jí, že vítr miluju a kvůli toho tady taky jezdím, což vzbudilo u ostatních přítomných pobavení, neboť si všichni slunce a horka zjevně užívali. Já už jsem ale byla spálená do rudohněda. Holanďan, který jel na kole Severomořskou cyklostezku www.northsea-cycle.com/ z Bergenu mi říkal, že tam pršelo celý týden v kuse. Nás však čekalo horko, ale taky krásné cyklostezky mezi dunami. Jedinou nepříjemnou záležitostí byli občasní hadi, kteří se vyhřívali na bílém písečku a nutili mně k jekotu. Najezdili jsme za ty dva dny asi 60 km, projeli i prošli celé širé okolí od Sonderviku po Nymindegab a tentokrát i protilehlé pobřeží fjordu se základnou surferů a kiterů. Opět jsme se koupali – moře bylo fakt nezvykle teplé.

9.den 

V pondělí jsme se vypravili na kolech do Ringkobingu pro auto. Renault servis jsme v pohodě našli podle mapky v propagačním letáku nakonec  to bylo asi 20 km od kempu. Tam jsme zjistili, že náhradní díl stále ještě nebyl dodán a po telefonátu nám bylo řečeno, že bude za tři dny. Navrhli nám, že to tedy opraví neoriginálem, za který však ručí. Nechala jsem si to pro jistotu několikrát zopakovat a rozhodli jsme se tedy na to přistoupit. Pak jsem ještě telefonovala do Assistance – a během té chvilky nám auto přivezli. Takže moje kolo šlo do kufru a  vrátili jsme se do kempu. Protože jsme byli situací lehce rozladěni – a Rosťa navíc tím, že nic neulovil, rozhodli jsme se, že se přesuneme jinde. Měla jsem naplánován ostrůvek Mandø asi 50 km jižněji, kde jsme strávili následující 4 dny – viz samostatný cestopis cms.berni2.webnode.cz/cestopisy/dansko-2013-mand%C3%B8/. Při mém večerním loučení s mořem a "pozdním sběru" kamenů a focení západu slunce jsem zažila dobrodružnou příhodku. Celou dobu jsem si přála potkat tuleně - a najednou tady leželo na čáře přílivu tuleňátko s lehce zraněným čumákem. Takhle zblízka a volně jsem ho ještě nikdy neviděla. Pochopitelně jsem si ho vyfotila ze všech stran a dokonce jsem si na něho šáhla. Mezitím se po pláži blížilo auto záchranářů - myslela jsem si naivně, že ho fakt jedou zachránit. Ale vylezl chlap s puškou, vypálil tři rány, tuleňa nabral na lopatu a hodil na korbu auta. Pochopitelně jsem si to fotila. Když se kolem mě vracel, myslela jsem, že mi vezme foťák, ale asi usoudil, že jsem neškodná:-)

BTW, splnil se mi  horoskop z Marianne, který jsem si přečetla před odjezdem: "Těšíte se na vysněnou dovolenou. Nastanou však komplikace - budete muset komunikovat v jazyce, který dokonale neovládáte. Vše však dobře dopadne a dočkáte se obdivu svého partnera." Teda - splnil se -  až na ten obdiv ....:-)

Návrat

Díky zdržení s odlivem na Mandø jsme zpět domů vyrazili až kolem poledne, takže jsme přespali v Etap hotelu u Berlína. Po cestě jsem ještě trvala na průjezdu okolo jižní hranice Dánska - přes Tønder a okolní krajinu, neboť jsem nedávno shlédla další film natočený podle literární předlohy Erlinga Jespena "Umění plakat" https://www.csfd.cz/film/236014-umeni-plakat/, který se tady, stejně jako "Ukrutně šťastni" https://www.csfd.cz/film/243416-ukrutne-stastni/ odehrává. Musím přece na to přijít, proč tahle krajina takovým způsobem formuje (a deformuje) ty lidi. Vždyť tu vládne takový mír a klid -  tak proč tolik úchyláků a utopenců v bažinách ? :-)